Víte podle čeho a proč vás lidé hodnotí?
Víte podle čeho a proč vás lidé hodnotí?
Lidé hodnotí podle vaší minulosti, vašeho společenského postavení, pohlaví, oblečení, věku, nebo ekonomické situace, jenže to jsou všechno povrchní věci, které jsou pomíjivé a nebudou tady věčně stejně tak jako vaše minulost.
Kolik lidí vás opravdu bere takové, jací jste?
Tuto otázku je dobré si položit, protože upřímná odpověď vám ukáže, jak to s vámi doopravdy je. Jednou jsem jel s kamarádem a jeho ženou autem a zeptal jsem se ho na stejnou otázku. Víte, jaká byla jeho odpověď? I přesto, že vedle něj seděla jeho žena, kterou si vzal před měsícem, odpověď zněla nikdo, a to je skutečnost.
Lidé nás neustále hodnotí a posuzují, a to proto, že neustále hodnotíme a posuzujeme sami sebe. Proč tomu tak je? Nejsme spokojení sami se sebou. To je odpověď na otázku, proč lidé hodnotí ostatní. Neustále se díváme na to, co si o nás druzí myslí, přitom na tom vůbec nezáleží. Proč se zaměřujeme na druhé? Je to proto, že se bojíme podívat sami na sebe. A tak si neustále lžeme a tvoříme falešnou realitu inspirovanou okolím. Odevzdali jsme tak svou moc do rukou druhých, protože člověka, který našel sám sebe, nemůžeme ovlivnit, není připoutaný k ničemu. Nemáme žádnou moc nad svým životem, když se bojíme toho, jak nás ostatní přijmou.
Jak vás může někdo přijmout, když jste nepřijali sami sebe? Můžete utíkat, lhát si, přesvědčovat se, že tomu tak není, ale podívejte se, jak lpíte na názoru ostatních. Proto je pro člověka nesmírně blahodárný pocit, když je v přítomnosti někoho, kdo jej bere takového, jaký je. To je to, co nemáte a neustále hledáte. Protože jste si ale vytvořili představu, že nic takového není, raději zůstáváte ve lži a trpíte. Lidé vás hodnotí, protože vy hodnotíte sami sebe. Říkáte si, nejsem dost dobrý, nejsem dost krásný, a pokud si něco takového opakujete neustále, uvěříte tomu. Opakem jsou lidé, kteří si myslí, že jsou nejlepší a nejmoudřejší. Ani toto není správná cesta, protože tím jen krmíte své ego a oddělujete se od ostatních. Jsou to dva extrémy a oba nezdravé.
Být ve středu, kdy vidíte, uvědomujete si, co máte, cítíte vděčnost a pokoru a zároveň znáte svou sílu, sebe, víte, kdo jste, je cesta. Neřešíte, co je dobré a co špatné, plynete v čase, jste. Pokud někoho posuzujete, je to jen kvůli vaší minulosti a zkušenosti, kterou jste získali. Ty vám brání žít v přítomném okamžiku. Ano, je to těžké. Vyžaduje to spousty energie, kterou díky honbě za bohatstvím, úspěchem, nebo materiálnem nemáte. Už od dětství nás učili posuzovat, rozdělovat, hodnotit, vybírat si.
Zbavme se zarytých vzorců, myšlenkových pochodů a nechme průběh emocím, srdci a intuici, která je vždy tou správnou cestou.
My jsme tuto vnitřní sílu potlačili a upřednostnili mysl, která se hodí do společenského konceptu světa. Já jsem.
Až najdete sebe, sami zahodíte ten plný batoh nesmyslů, který si sebou neustále nesete.
Ještě jeden příklad na závěr. Pokud vám někdo věnuje poznámku například: „Jíš ty vůbec něco? Jsi nějaký vyhublý.” Podívejte se pozorně, odkud ta věta pramení. Je jasné, že vás někdo posuzuje / hodnotí, ale podle čeho, podle koho? Ano, podle sebe. Lidé neposuzují proto, aby vám pomáhali, ale kvůli sobě, sami něco řeší. Sami mají problém, ale nedokáží jej vidět, a tak to profilují na vás. Je to jediná cesta úlevy, kterou mohou na chvilinku pocítit, protože se sebou nedokážou nic udělat. Když se vrátím k uvedenému příkladu: tento člověk v hlubší podstatě sleduje to, že on sám tloustne. Proto se zaměřuje na to, že vy jste hubený. Vy ale nehubnete, jste stejní, pouze on sám tloustne a jeho představa, jeho iluze se mění. Je dobré se vždy podívat, odkud hodnocení pochází předtím, než na něj zareagujete. Hodnocení se totiž většinou netýká vás, ale osoby, která ho říká. Ten, kdo je nespokojený, bude chtít svou nespokojenost přenést na vás.
Rádi by jste také žili naplno, ale tíží vás minulost, trápení a nevíte kudy kam? Cestu ven ukazuje Terapie pozitivního myšlení.
Spokojený člověk nic takového nedělá, protože nemá důvod.
S láskou Michal
