Ten, kdo se honí za bohatstvím, je odkázán k chudobě

Ten, kdo se honí za bohatstvím, je odkázán k chudobě. 

Co mám na mysli, když tvrdím, že honba za bohatstvím je cesta do chudoby? 

Většinou to je tak, že ten kdo má v materiálním světě vše, nakonec zjistí, že nemá vůbec nic. Obvykle dosáhne všeho, po čem touží, a pak se to stane. Zjistí, že je kolem něj jen prázdnota, a vnitřní chudoba ho ovládne. Lidé, kteří žijí běžným životem, se jen málokdy k tomuto poznání přiblíží, jelikož mají pořád čeho dosahovat. Společnost nám znovu a znovu ukazuje, co je dobré mít a jak bychom se mohli mít lépe. Uměle nás udržuje v iluzích, že na trhu je něco, co bychom měli mít doma a že, pokud toho nedosáhneme, nemůžeme být šťastní. Je to nesmysl. Pravda je jinde, ale ta neprospívá ekonomice. Vše, za čím se člověk honí celý život, vše, co buduje, vše, na čem mu záleží, nemá žádnou cenu.

Člověk, který pochopil, že jeho bohatství je v něm samotném, se nikam nežene, neusiluje, nehoní se za bohatstvím, protože to pravé a jediné bohatství, které máme již od narození, už našel. Našel sám sebe. 

Všude kolem sebe naleznete spousty knih, filmů i seminářů o tom, jak zbohatnout, jak docílit úspěchu, jak získat ideálního partnera, jak něco znamenat, jak se stát osobností. To nás pouze motivuje k tomu, abychom se hnali za iluzí, za něčím, co je pomíjivé, za něčím, co není věčné. Dávají nám příklady, ale vy jste vy. Máte svou cestu, která je jiná, a pokud nepochopíte, že klid nenajdete ve spěchu, v běhu za iluzí, ale v tichu a v nalezení sebe sama, promarníte svůj život honbou za majetkem, zážitky, muži či ženami, za chvilkovým potěšením.

Jak chcete ve spěchu najít klid? 

To je nemožné. Většina lidí se navíc ani neumí zastavit. To je všeobecný problém. Je třeba se občas zastavit a podívat se na to, jak žijeme, co se v našem životě děje, nebo naopak neděje a pochopit proč se to děje.

Řeknu vám krátký příběh, který se stal. Jednou jsem jel vlakem, kterým procházela stevardka a ptala mě, zdali si dám kávu, čaj, nebo mošt. Zeptal jsem se jí, jak se jí dnes daří, a ona na to: „Kávu, čaj, nebo mošt?“

Lidé se stávají automaty, kteří se honí za chvilkovým potěšením. 

Všichni hledají klid, který je harmonií života. Jak ho však můžeme dosáhnout, když neustále něco chceme a když to máme, tak zase chceme něco jiného. A tak pořád dokola. Kdybychom nic nedělali, byl by náš život přece nudný, a to nemůžeme dopustit. Nuda (bytí sama se sebou) je to, čeho se lidé bojí nejvíc, ale proč?

Zkuste malé cvičení. Vyhraďte si patnáct minut denně. Vypněte mobil, televizi, rádio. Posaďte se, zavřete oči, nedělejte vůbec nic a jen v tom tichu spočiňte. Pro člověka, který žije ve vnějším světě, ve shonu, to bude něco nepředstavitelného, ba dokonce nemožného. A přesně o tom mluvím! Lidé se zaměřují na to, co je venku, místo toho, aby se zaměřili na sebe. Proto jsou nešťastní, trpí, nadávají, kritizují a ženou se za chvilkovými okamžiky štěstí, jako je nákup věcí, sex, zážitky… To vše ale trvá jen chvilku, skončí a co pak? Dokud člověk nenajde bohatství v sobě, bude se vždy bát, že může o něco přijít, že může něco nebo někoho ztratit, že může zklamat okolí. To nás drží v permanentním strachu. Se strachem se budíme a chodíme s ním i spát.

Jak můžeme něco vzít tomu, kdo nic nemá? Nelze ublížit člověku, který nelpí na materiálních věcech a sám jim nedává hodnotu. Věci materiálního charakteru jsou pro takového člověka jen bonusem. Kdyby o ně přišel, nic se nezmění, protože ví, že to podstatné, na čem záleží, mu už nikdo nevezme. Netvrdím, že materiální věci nejsou pro člověk důležité, pouze tvrdím, že jejich hodnota je pomíjivá a pokud na tom stavíme naše štěstí, tak vám garantuji, že nikdy šťastní nebudete. Pokud lpíte na věcech nebo lidech, budete se vždy bát, že o ně přijdete. Člověk, který je nespokojený sám se sebou a tím pádem se svým životem, neví, kam kráčí, neví, co dělá. Vždy bude žebrákem, který se bude uspokojovat pouze materiálními věcmi a povrchní zábavou.

Různé stránky nám sypou citáty o bohatství, dělají z nás ale chudáky. Ukazují nám to, co nemáme. Už nám ale neukážou, že cesta k bohatství není o bohatství, ale o nalezení sebe sama. Ukazují nám, co kdo a čeho dosáhl, aby nás motivovali k naplnění vnějších potřeb. Ale neukáží nám, jakou cestou dotyčný prošel, jak moc byla bolestná, plná pádů, nepříjemných událostí až na pokraji zhroucení života.

Jednou ke mně přišla kamarádka a řekla mi: „Tady je klid, ty nemáš televizi? U nás hraje televize nepřetržitě.“ I vy můžete televizi vypnout, nebo prodat. Nikdo vás pak nebude krmit tím, co si ještě máte koupit, kam potřebujete jet, co si pojistit, nebo kde vzít půjčku na štěstí. Zamyslete se nad tím, co opravdu od života chcete. Terapie pozitivního myšlení ukazuje hodnoty naplněného života a jak se oprostit od vlivů společnosti, které na nás od malička působí. Proč neodložit to, co nefunguje? Proč žít v neustálém napětí?

Poklad, který má cenu, je ve vás.

Když naleznete bohatství v sobě, naleznete svobodu a klid. 

S láskou Michal