Proč muži jen zřídka projevují své emoce?

Proč muži jen zřídka projevují své emoce? 

Chlap přece nepláče, chlap je pevný jako skála. 

To však neznamená, že nemá city. I muž má emoce, jen je kvůli výchově, společenským normám i jistým představám potlačuje.

Muž své emoce většinou drží v sobě. Bojí se je projevit, ukázat, jelikož si myslí, že ho dělají zranitelným a slabým.

Tento projev citů z něj z jeho pohledu dělá slabocha, člověka méněcenného, nesebevědomého. Bojí se, že když projeví své emoce, tak jej partnerka, kolegové, přátelé nebo rodina budou považovat za méněcenného, ale opak je pravdou. Pokud své emoce dokážete projevit, ukážete svou otevřenost, svou ženskou složku, která je vaší nedílnou součástí, i láskyplnost, stanou se vaší předností. I muž může plakat. Je to citová stránka, kterou se bojíme ukázat.

Bohužel nám doma říkali: musíš být oporou. Táta i děda byli supermani z ocele a my je měli za vzor. Už ale nevnímáme, že, když se například napili alkoholu a odkryli svou pravou tvář, také si poplakali, protože v tu chvíli nic neskrývali. Vyplavili tak své potlačované emoce, které ve stavu střízlivosti tak silně dusili v sobě.

Neukazovat své slabé stránky, to nás učili. Ale pláč není slabá stránka. Je to projev opravdového já, to, co je přirozené a přitom potlačené hluboko v nás. Když si člověk uvědomí vděk za vše, co má, a je v hlubokém propojení sám se sebou, pláč je jeho součástí. Není to pláč bolesti, ale radosti a vděku.

Proto vybízím všechny muže, aby se nebáli ukázat svou ženskou stránku v sobě a projevili své city. Nebudete za slabochy, ale naopak ukážete svou vnitřní sílu. Stejně tak jako žena má v sobě mužskou složku, my muži máme tu ženskou a ta k nám patří a je naší součástí.

Být silný muž neznamená být jako kámen, být silný muž znamená umět projevit své emoce a city.

S láskou Michal