Dáváte dárky, protože se to sluší?
Dáváte dárky, protože se to sluší?
Zeptejte se sami sebe, když dáváte dárky, jestli je dáváte ze srdce a pro radost druhého, anebo s očekáváním, že vám ten druhý bude vděčný a dá vám něco na oplátku, že si jej zavazujete a podobně.
Nedávejme dárky, když to od nás někdo očekává, nebo proto, že se to má, ale dávejme je tehdy, když to tak sami cítíme a chceme. Pak pro nás mohou být Vánoce každý den a nemusíme čekat, až přijdou. Pokud někomu něco dáte bez očekávání, může to druhý přijmout zdrženlivě a s nedůvěrou, protože se s tím často nebo vůbec nesetkává.
Pakliže něco přijímáte, uvědomte si, že to není samozřejmost. Nikdo vám nic dávat nemusí, a pokud to udělá bez očekávání a požadavků, buďte vděční a pokorně to s láskou v srdci přijměte.
Dělejte věci podle sebe, ne proto, že to někdo nařizuje, anebo se to očekává a budete volně dýchat. Společnost nás nutí, určuje, co máme dělat, proto aby to ekonomice prospělo, ale my můžeme být svým pánem a dělat to, co chceme vy. Je to samozřejmě velká výzva a tlak nedělat to, co se od vás očekává, protože jste tak byli vychování. Rodina to dělá, přátelé to dělají, v televizi a všude, kam se pohnete, se o tom mluví, nelze uniknout. Neříkám neslavit Vánoce, ale co kdybyste to nebrali tak vážně a nedělali z toho paniku, jako většina dělá. Co kdybyste si udělali Vánoce, až se vám zachce a nečekali na ten jeden den v roce. Co kdybyste řekli milovanému člověku, mám tě rád ne na Valentýna a ne pouze v den jeho narozenin?
Rádi byste zjistili, zdali jste v zajetí těchto manipulací a plníte očekávání druhých?
Cesta ven vede pomocí Terapie pozitivního myšlení, která vám ukáže cestu, po které se můžete vydat.
Říkáte si, no jo, ale já mám děti, jak jim to mám vysvětlit? Děti jsou od přírody vnímavé a záleží jen na rodičích, jak budou Vánoce vnímat. Jestli budou chtít dárky a těšit se pouze na narozeniny a Vánoce, anebo se budou těšit (a ony se těší) z každého dne, momentu, okamžiku a dárek dostanou kdykoliv, bez toho, aniž by čekali na konkrétní den, a ne proto, že rodič musí, ale protože chce. Ony jsou šťastné a pouze společnost, rodina, my v nich zakotvíme představu o tom, co je správně a co ne, kdy se dárky dávají a kdy ne. Dítě to samo neví, to my jim vštěpujeme tento návyk, tu důležitost, víru v něco a zapomínáme, že je potřeba rozvíjet v dítěti hlavně víru v sebe sama.
Pokud jste otevření změně a tomu být sami sebou, žít za sebe a ne podle zajetých konceptů, budete oslavovat život podle sebe a ne podle toho, kdy je to potřeba.
Chápu, bude to těžké a někteří vás nemusí chápat. Pro mnohé budete blázni, kteří zahazují zvyky, ale čí tyto zvyky jsou? Jsou vaše, nebo jste je pouze převzali? Vytvořili jste je vy, anebo vám byly předloženy rodinou, systémem, společností? Dobře se nad touto otázku zamyslete. Koho následujete? Jste otrokem, anebo jste sami sebou? Jste svobodní a můžete dělat to, co chcete?
S láskou Michal
